Chodím na rehabilitace, do fitka, jezdím na kole, plavu… a nic z toho mě úplně nezbavilo bolesti, která se se mnou táhne už několik let. Je Vám to, byť jen zčásti povědomé?

Bolest samotná je zakořeněna hluboko v našich návycích, životním stylu, prostředí, ve kterém se vyskytujeme a v lidech, kterými se obklopujeme. Zároveň však může mít kořeny už z našich brzkých let, či puberty, kdy můžeme být svědky šikany, rozvodu či jiných traumat, které mohou zanechat stopu.

Nás ale bude hlavně zajímat, proč se neposouváme, když chodíme 2 až 3krát cvičit s osobním trenérem a doma cvičíme cviky, které jsme dostali na rehabilitaci?

V rámci neuro-biomechaniky je důležité si uvědomit, že se naše tělo nehýbe jen na základě informací získaných ze svalů, kloubů, šlach, vazů, kůže a kostí, ale větší mírou do toho zasahuje náš vizuální a vestibulární systém. Tedy naše oči a rovnovážné centrum (spolu se sluchovým).

Nejenom, že reflexivně ovlivňují naše svalstvo a tím vytváří posturu a korigují pohyb, ale také jsou nedílnou součástí autonomního nervového systému, který, jak víme, monitoruje například náš tlak, tep, dech a další.

Jakékoliv ovlivnění těchto systémů tak může vést například k omezení rozsahu pohybu, tuhosti svalů, ale i migrén, menší síly, vytrvalosti, zvýšené únavě. Může k tomu přibýt i nadměrná potivost, studené končetiny, časté motání hlavy, závratě či žaludeční problémy, například při čtení za jízdy v autě, nebo plavbě na lodi.

Podtrženo sečteno – pokud už se rozhodnete pro aktivní řešení Vašich bolestí a různých problémů nejen s pohybem, ale například trávením, vylučováním a podobně, měli byste do tréninkového repertoáru zařadit i trénink očí a balančního centra.